Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Nacez jsem napsal na jednu krabici Hostinec U havrana a pred tou krabic? jsme si sedli na bobek, jako ze sed?me v hospode a mluv?me reci. A Cenek Jirsаk smutne pravil: „?koda ze jsem po svatе zpovedi. Kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych taky jako bych sedel v hospode, jako bych pil pivo a delal bych obyvatele. Ale protoze jsem po svatе zpovedi, tak nesm?m, abych nezhre?il slovem nebo skutkem.“

„Tak jdi pryc, ty vole,“ pravil jsem.

On se hnusne zamracil a odpovedel: „Ty kluku pitomа, kdybych nebyl po svatе zpovedi, tak bych ti vynadal.

My v?ak nedbali na tu hloupou rec, ale sedeli jsme v hospode a mluvili jsme reci.

„V?te co?“ pravil Еda Kemlink. „Jа jsem starosta.“

Bejval Anton?n se usmаl a odvetil: „Starosta jsem jа.“ Jа jsem se takе usmаl a pravil jsem: „To se vr!“

„A co jsem jа?“ tаzal se Еda Kemlink.

Tonda odpovedel: „Ty jsi obecn? slouha a mus?? vybubnovat pozаr.

To se Еdovi l?bilo a pravil: „Tak jа jsem obecn? slouha a vybubnuju pozаr.“

„Tak uz dost, a ted se musej? mluvit reci,“ pravil Tonda.

„Tak zacni,“ vyb?dl jsem ho.

„Nо, sousedе,“ zacal Tonda, „tak ourodu mаme chvаlabohu pod strechou a n?cko je to dobrе.“ Mluvil n?zk?m hlasem.

Jа jsem taky mluvil n?zk?m hlasem: „Ba, prauda, sousedе, ouroda je dobrа, mohla by b?t lep??, zito sype, brambory se vydarily, ted jak bude s r?pou, krmen? je hojnost a husy mаme taky.

„Jа bysem vаm, sousede, prodal jalovici, plаcnem si,“ pravil Tonda.

„Zac by byla?“ ptal jsem se.

„Za padesаt tis?c, at ?koduju.“ Tak jsme si plаcli.

Pak jsme mluvili reci, jenom aby si d?tky nehrаly se sirkami, coz by bylo ne?test?, neb v?tr vane do vesnice. Vtom Zilvar zapаlil jeden barаk, obyvatelе kriceli: „Hor?!“ Jа byl hasic a troubil jsem „t?-lа!“ a Kemlink bubnoval a pravil: „Na vedomost se dаvа, ze vypukl pozаr.“ Obyvatelе bedovali a vynа?eli nаbytek i dobytek a pohorel? bedovali: „Jsme my to ale chudаci!“

Kdyz pozаr nejv?ce zuril, tak Bejval Anton?n pravil: „Lidicky, zachovejte rozvahu, neb takovou pohromu nepamatuj? ani nejstar?? pametn?ci.

Cenek Jirsаk stаl opodаl a ?klebil se, ale jenom tro?ku, a pravil, to nen? zаdn? opravdiv? pozаr, kdyz se nezvon? na poplach. Kdyz u nаs horel hrabec? ?p?char, tak se zvonilo na v?echny zvony a nekter? vyb?hali ven v podvl?kackаch, jak byli, protoze to bylo v noci.