Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Tak jsme ho pozdravili, i Cenek Jirsаk ho pozdravil, smekl klobouk a pravil: „Pochvаlen!“ a pritom se pr??erne ?klebil. Pan Fajst nevedel, jestli se pr??erne ?kleb? ze zdvorilosti, nebo jemu na potvoru, a tak se koukal.

Jenom Zilvar z chudobince nepozdravil a pan Fajst se na neho koukal a pravil siln?m hlasem: „Neum?? dаt pocestnost, nezdvorаku?“

Zilvar nic nerekl a ?el dаl a pan Fajst ?el za n?m a porаd se ho ptal siln?m hlasem, jestli neum? pozdravit a jak ho to doma vedou. Zilvar zase nic nerekl a ?el rychle, pan Fajst ?el taky rychle a Zilvar zacal ut?kat, ale pan Fajst neum? tak rychle ut?kat.

Procez kdyz byl Zilvar daleko, tak zacal kricet: „Pan Fajst veprovou zblajz, pak koupil koninu pro celou rodinu.“

Pan Fajst stra?live zcervenal a kricel siln?m hlasem: „Ty lotre lotrovskа, zraje? pro ?ibenici!“ Ale Zilvar ?el domu a nekter? se smаli.

Pan Fajst se obrаtil a d?val se na v?ecky, ale nejv?c se d?val na me, jestli se nesmeju, a jа se d?val jinam. Ale pan Fajst se porаd na me d?val, jestli si nemysl?m: „Pan Fajst veprovou zblajz, pak koupil koninu pro celou rodinu.

“ Jа jsem si to myslil, ale on mne nemohl nic r?ct, protoze jsem to ner?kal, a tak pravil: „Ty si dej taky pozor, jа uz te dlouho pozoruju.“

Jа jsem vedel, ze na me prijde zalovat, ale nic jsem si z toho nedelal, protoze jsem vedel, ze mne na?i nic nereknou, jelikoz nаm pan Fajst stejne nedа nic utrzit.

Tak jsem ?el pryc, ostatn? ho?i ?li taky pryc a pan Fajst se zastavil s Koz? Kunckou a my jsme sly?eli, jak pravil: „Z tech kluku roste sam? kreminаln?k, vzpomenete si na me, matko drahа, az tu nebudu.

“

* * *

Jа nyn? chod?m s Cenkem Jirsаkem a my spolu mluv?me a v?em jsem pravil, ze spolu mluv?me, aby to vedeli. Jelikoz jsem poznal, ze nen? fale?n?, ale nаhodou je sprаvn?. A vubec to nen? prauda, co pravil Bejval Anton?n, ze Cenda je jenom pro sebe. Sаm je fale?n?. Ponevadz jsem pravil, aby mne pujcil kolo, jen co bych objel rynk, ale on mne nepujcil, jа jsem pravil, snad by ho neubylo, nev?dаno, ale on pravil, ze mne mа koupit kolo nа? tat?nek, jelikoz mu koupil kolo jeho tat?nek.

Tak jsem mu pravil: „Pamatuj si, ze si to budu pamatovat, ty lakomce lakomа, v?ak ty prijde?.“ On pravil: „Tak si to pamatuj, ale svoje kolo si nenechаm od kazdеho zhindrovat.“

Vypravoval jsem to Cenkovi Jirsаkovi a on pravil, ze Tonda byl vzdycky takov? a ze si toho dаvno v?iml, ale ze nic ner?kal, aby nikdo nemohl r?ci, ze neco r?kа.