Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Jа mel vzteka, ze tak mluv?, a pravil jsem mu: „Je videt, ze jse? prece jenom Krakono?, tvuj brаcha jest Krakono?, tvuj tat?nek jest Krakono? a tvoje maminka jest Krakono?ka. A v?ichni Krakono?ovе mne muzou vlеzt na hrb.“

On odvetil: „Ty smrade jeden, dal bysem ti jednu, az bys nevedel, c? jse?, ale nesm?m uz hre?it, a to je tvoje ?test?.“

A Zilvar z chudobince se n?cko spolcil s Habrovаky, tak s n?m nic nen?.

Procez jsem nyn? velice hodn? a chod?m sаm a nejsou na mne st?znosti a v?ecko ctu, nejv?c krvаky, abych byl vzdelan?.

Jа se vubec neperu, a kdyz se peru, tak jenom s Rampepurdou, ale to jenom tak, my se pri tom smejeme.

Taktеz mus?m hl?dat Mancinku a nos?m ji po pokoji zabalenou v perince a zp?vаm j?: „On jmenoval se Harward Bill, narodil se v Nevade, zenu propil v Arizone, zlato v Kanade,“ coz se j? velice l?b?. Kdyz usne, tak ji postav?m do kouta a ona sp?, oprena o stenu, a je hodnа a jа ctu v kn?zce.

Na?i jsou rаdi, ze se starаm o sestricku, jelikoz maminka mus? pomаhat tat?nkovi v krаme odbejvat lidi.

My mаme koloniаl a vedeme v?ecko. Kаvu, cikorku, cukr, l?h k pаlen?, bice, kartаce, caj i likеry v?eho druhu, jakoz i citrоny, ba i cekulаdu. V??m poslouz?me. A chod? k nаm moc lid?, taky z vesnic.

Jа jsem nejrad?i, kdyz prijede pred nа? krаm valn?k Bejvalu a priveze zboz?, kterе tat?nek objednal z Prahy ze zаmorsk?ch osad. To jest pro mne velkа slаva a plesаn?. Tu nejdr?v vstoup? do kvelbu Jakub a prav?: „Zdrav?cko. Tak bysme byli tady.

“ Nacez pacholci sloz? bedny, a kdyz jsou hotovi, dostanou po sklenicce korauky, kterouzto vypijou a reknou: „Pаnbuh nadel,“ a jdou pryc.

Ihned potom zacnu bednu obskakovat a tat?nka morit, aby zacal pakovat, a tat?nek delа drahoty a prav?: „To mа cas, dej mi pokoj, rad?i si vezmi knihu a uc se.“ Av?ak jа neprestаvаm morit, a kdyz je tat?nek umoren?, tak popadne sekаcek, klad?vko a kle?te a poc?nа otv?rat bednu. On to delа velice pomalu a pritom po mne po ocku ?ilhа a jа v?m, ze se mi smeje, jelikoz jsem cel? netrpeliv?.

A jа jsem netrpeliv? proto, jelikoz jsem zаdostiv?, jakе tam budou obrаzky a jestli jich bude hodne. Jestli jsou v bedne obrаzky, jakoz i pohаdky, to se poznа okamzite. A jak se to poznа? Kdyz je bedna celа ?pinavа a umounenа, tak v n? jiste nen? nic a jа jdu od n? pryc, protoze mne to nebav?. Ale kdyz prijde bedna celа b?lа a von? po syrovеm dreve, tak v n? jiste jsou i obrаzky i pohаdky a taky plakаt.