Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

On pravil tich?m hlasem, ze byl tuhle na poli a tam v mezicce vynalezl vos? hn?zdo. I pravil, ze bysme to hn?zdo mohli vybrat a plаstve s mlad?mi doneseme domu a zaloz?me si vos? ?l. Vubec se div?, ze lidе chovaj? jenom vcelicky, kdyz prece vosy snа?ej? takе med. Az bude m?t hodne medu, tak ho bude prodаvat a bude m?t penez habadej.

Jа jsem pravil, ze je to prauda, jenomze se vosy musej? ochocit, aby snа?ely med.

Bejval pravil, to je to nejmen??, ze si je ochoc?, ze ho vosy budou poslouchat na slovo, a ptal se me, jestli pujdu s n?m do spolku.

Mne se to l?bilo, ale abych delal milosti, tak jsem pravil, ze se je?te uvid?, n?cko v?ak ze mus?m j?t k ?evci skrz ty roz?majdanе podpatky, tak nev?m.

Tak Bejval pravil, abych si vzal jeho kolo, ze tam budu rychle, a ono to takе lеpe vypadа, kdyz se jede k ?evci skrz ty roz?majdanе podpatky na kole, nez kdyz se jde jen tak.

Jа jsem odvetil, ze je to prauda, tak on hnedle pritаhl to kolo a jа jsem si sedl na to kolo, pravil jsem mu: „Tak ahoj!“ a jel jsem si jako pаn a koukal jsem, jestli se lidе koukaj?.

A kdyz jsem prijel k ?evci, tak jsem pravil: „Pane ?afka, maminka se nechа poroucet, abyste spravil ty boty a kdy by ty boty mohly b?t, aby to zase netrvalo vecnost.“

Pan ?afka odpovedel: „Mlad? pane, rekni, ze se nechаm poroucet, ze by ty boticky mohly b?t s nedele, kdyz jа reknu slovo, tak to plat?.“

Tak jsem zase vsedl na kolo a jel jsem, a le nejel jsem pr?mo domu, abych to uzil. Tak jsem jel kolem ?koly a ?koln?k delal na zahrаdce, nechal v?eho a koukal se a jа jsem byl rаd, ze se koukа.

Kdyz jsem pri?el domu, tak jsem ?el pryc, a maminka se ptala: „Kampak? To nemuze? chvilku doma posedet?“ Jа jsem pravil, ze mus?m do housl?, ale ne?el jsem do housl?, ale ?el jsem k Jirsаkom.

Cenda Jirsаku uz vedel, ze se jde na vosy, a taky doma pov?dal, ze pujde do housl?.

My totiz chod?me do housl? tri, jа, Cenda Jirsаku a Еda Kemlink. V?ichni se uc?me u pana Rektoryse, co mа hudebn? ?kolu. Jirsаk uz patr? mezi pokrocilе zаky, on um? uz dvojhmaty a cvic? druhou polohu a na Vаnoce hrаl s ostatn?mi ve spolku „Dalibor“.

Jа um?m jenom „Kdyz jsem plela len“ a „Kdyz jsem husy pаsala“, jinаc nic. A to se na mne nikdo nesm? d?vat, jak hraju, jinаc naschvаl to beru o jeden pultоn n?z a zas o jeden pultоn v??. Kdyz to tat?nek sly??, ze tak desne vrzu, tak se stra?live zlob? a r?kа: „Z tebe veru zаdn? Kubel?k nebude a ty pen?ze jsou vyhozenе oknem.“

A tak jsme ?li na ty vosy a byli jsme tri.