Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Taky jsou peknе ty veselohry, jak nejak? pаn porаd padа do vody a cel? se zamаc?, nebo zase jak nejak? jin? pаn plаcne druhеho pаna dortem pres oblicej a ten druh? pаn si to nedа l?bit a plаcne toho prvn?ho pаna takе dortem pres oblicej a oni maj? pak oci zamazanе smetanou a nevid? na oci. To se nasmejeme!

Nekdy pan ucitel vybere od nаs po korune a pak jde do bijаku celа tr?da, ale to dаvaj? jenom takovе kusy, jak se plav? dr?v? nebo jak horalе tanc? kolo nebo jak se delа sklo, ale to nemа zаdnou cenu, ackoli je to prece jenom lep?? nez vyucovаn?.

My ho?i, co spolu mluv?me, nechod?me do Nаrodn?ho domu, jelikoz jsou tam okna vysoko, ale chod?me do Lidovеho domu, tam jsou okna n?zko. To jeden z nаs zaplat? vstupnе, a kdyz v sаle zhasnou, pak oknem pomuze tem druh?m dovnitr, abysme nemusili platit. Jelikoz za tu korunu, co nаm doma daj? na bijаk, si radeji koup?me pendrek nebo cucavou ?tanglicku nebo mejdl?cko nebo sladkе kanicky, jakoz i sudzuk.

Takovе choden? do bijаku vynalezl Zilvar, jelikoz by mu tat?nek nikdy nedal korunu na vstupnе.

Tak my si sed?me a velice se nаm to l?b?, protoze je to zadarmo. A udelali jsme to mockrаt, a bylo nаs pet, co jsme lezli oknem, a to: jа, Zilvar, Bejval, Jirsаk a Kemlink, a jednou jsme vzali s sebou Vendu ?tepаnka, ale ten filmum nehov?, ponevadz jest je?te mal?.

Ale jednou jeden kluk mel na nаs vzteka, jelikoz on si l?stek platil a my ne, a udal nаs panu Maulemu, co trhа l?stky, a pan Maule nаm pravil pr?sn?m hlasem, abysme mu ukаzali l?stky, my jsme pravili, ze uz jsme je ukаzali, on pravil, abysme mu je ukаzali je?te jednou, a Bejval pravil hrde, ze takov? zаkon nen?, aby se l?stky porаd ukazovaly, a pan Maule se rozzlobil a ukаzal prstem na dvere a pravil velice vysok?m hlasem: „Hybaj, at uz jste venku!“ a Bejval pravil, ze my jdeme a ze na nаs nemus? tak rvаt.

Tak jsme tedy ?li, ale kdyz bylo po prestаvce a v sаle se udelala tma, tak jsme tam zase vlezli, jelikoz jsme byli zаdostiv?, jak to dopadne. A kdyz se rozsv?tilo a pan Maule nаs spatril, tak pravil desne vysok?m hlasem: „Kriste Jеzi?i, kdy odejme? ten kalich utrpen? ode mne, copak se mus?m porаd s tema klazanama hamonit?“ a stra?ne zarval: „Uz at mi jste venku, parchanti, nebo vаs dаm polecajtovi, aby s vаmi zatocil.

“

A Bejval mu na to pravil, ze no, no, nemus? b?t hnedky tak zle a ze pr? at si ty parchanty nechа, jelikoz nejsme zаdn? parchanti, a jestli to pan Maule je?te jednou rekne, ze to dа advokаtovi.