Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Pan Maule stra?ne vyvalil oci a pravil jenom: „No tohle! Co byste tomu rekli? To je dneska mlаdez!“ a my jsme honem utekli.

Av?ak stejne jsme to delali zas a jednou jsem to vypravoval Eve Svobodovе, ona se mne moc divila, jа jsem byl rаd, ze se mne podivuje, tak jsem j? to vypravoval je?te jednou, je?te jednou a porаd a ona si udelala, ze by to taky rаda zkusila, jа jsem pravil: „Nev?m, nev?m, k tomu jest treba velkе odvаznosti,“ a ona mne prosila, abych ji takе vzal s sebou do bijаku oknem.

Jа jsem j? teda vyhovel, kdyz mne tak moc prosila, ale pak jsem to litoval.

Jeden j? ze sаlu podal ruku, jа jsem ji zezadu tlacil a s velkou t?hou se tam dostala. A kdyby aspon byla zticha, to ne, ona se musila moc smаt, lidi delali „pst!“ a ohl?zeli se.

A byl to tenkrаt takov? krаsn? film, to vаm jeden letec letel еroplаnem do Kalifornie, jelikoz musil vysvobodit milovanou bytost ze spаru lupicu, on musil letet moc rychle, aby predhonil expresn? vlak, a byla boure a blesky se krizovaly, v?tr foukal desne, my jsme na to koukali, a vtom nаs pan Maule vyhodil.

Potom jsme stаli pred bijаkem a cekali, az pujdou lidi, a ?el taky pan Lokvenc s manzelkou a Bejval pristoupil k nemu, dal slu?nе pozdraven? a ptal se: „Pros?m vаs, pane Lokvenc, vysvobodil ten herec milovanou bytost ze spаru lupicu?“, ale pan Lokvenc se pr??erne zachechtal a nerekl nаm nic.

A potom jsme se stejne dovedeli, jak to dopadlo: Herec skutecne vysvobodil milovanou bytost ze spаru lupicu a v?ecky je zastrelil a pak ji pojal za manzelku.

* * *

Letos byla velice dlouhа zima, ani jа, ani ho?i o mnoho star?? takovou dlouhou zimu nepamatuj?. Porаd ten hloup? sn?h, porаd mrаz, kter? tuze ?t?pe, a porаd takovа hroznа tma, uz mne to vubec nebavilo a ostatn? hochy takе ne a v?ichni jsme r?kali, ze jaro je o moc lep??.

Ale jednoho dne jsem se probudil a sly?el jsem, jak cosi na stre?e ?ramot? a bubnuje, a jа jsem hned poznal, ze se to obrac?. Takovou jsem mel radost, ze jsem sаm z postele vyskocil, ani mne Rampepurda nemusila tahat, a desn?m hlasem jsem zp?val „Prijde jaro, prijde“.

Tat?nek to sly?el az v krаme a pravil, at si to nechаm.

A kdyz jsem ?el do ?koly, tak se udelal velik? v?tr a chtel mne vz?t cepici a jа jsem potkal Bejvaluv stehovac? vuz, vedle vozu krаcel Jakub a mel pod nosem kapicku. A on se na mne ?kl?bil a pravil: „А, vida ho, mudrce!“ a jа jsem mu pravil: „Jakube, svezte me,“ a on odvetil: „Bodejt!“ a vysadil mne na vuz.